Mikulášská besídka očima žáků 9.B

Jak jsme chodili na Mikuláše

Jako každý rok, tak i tento, jsme my deváťáci chodili na Mikuláše. Konečně nastal ten den D, na který jsme se všichni těšili. Povětšinou je pravidlem, že holky chodí za čerty a kluci za anděly. Letos tomu nebylo jinak, našly se však i nějaké výjimky. Přípravy našich kostýmů byly velmi zdlouhavé, ale výsledek stál opravdu za to. Andělé se oblékali do krásných bílých šatů, nasadili si křídla a svatozář, čerti si začernili obličeje černou barvou, nasadili rohy, připnuli ocas, omotali se řetězy, nasadili ďábelský výraz, Mikuláši si pečlivě opakovali text, nasadili si svá roucha a mohlo se vyrazit.

A tak to všechno začalo, obešli jsme všechny třídy, u kterých nám paní učitelky daly nadílku pro své malé žáčky. Hodné děti dostaly nadílku a pochvalu od paní učitelky, zlobivé děti jsme pokárali, postrašili a některé jsme hodili i do pytle. Spousta prvňáků se nás bála… Koneckonců se není čemu divit, naše převleky se nám opravdu povedly a působily opravdu hrůzostrašně. Jsem si jistá, že tento den jsme si všichni moc užili.

Tímto bych chtěla poděkovat všem mým spolužákům, ale hlavně našim paním učitelkám Syrové a Uličné, které nám nemálo pomáhaly s přípravou Mikuláše. Děkujeme!

Pavlína Tesařová

JAK JSME CHODILI ZA ČERTY

V úterý 5.12. se ve škole uskutečnila tradiční obchůzka Mikuláše s čerty a anděly. Přišli jsme do školy jako obvykle a „zakempili“ jsme ve školní družině. Namaskovali jsme se, oblékli se a mohli jsme si vyrazit pro zlobivé děti.

Některé děti se bály, jiné zase ne. V každé třídě se našlo nějaké to zlobivé dítko, které jsme si mohli vynést na chodbu. J Vždycky nám děti řekly nějakou hezkou básničku nebo nám zazpívaly písničku. Poté jsme je odměnili nějakou dobrotou, kterou nám připravily třídní učitelky.Tuhle akci jsem si jako deváťačka moc užila.Těšila jsem se na ni už dlouho.Bylo to super. Hned bych to zopakovala.

Klára Pavlíčková

MIKULÁŠ 2017

V úterý, 5. 12. 2017, jsme my, deváťáci,  chodili za čerty, anděly a Mikuláše.

 O přestávkách jsme se museli schovávat, aby nás nikdo neviděl. Jakmile začala hodina, vydali jsme se do tříd prvního stupně. Pokaždé jsme zabouchali na dveře a zařinčeli jsme pořádně řetězy. Nejdříve vstoupili do třídy andělé, poté čerti. Některé malé děti se vůbec nebály, ale některé ano. Bylo velmi zajímavé,  že 5.A se bála víc jako 2.A. Jedné holčičce nejprve bylo do smíchu, pak uviděla nás a málem se rozbrečela. Všechny hodné děti dostaly sladkosti a ty zlobivé slíbily, že se polepší. Měli jsme dva Mikuláše: vysokého Jana Gistra (musel se ve dveřích sklánět) a menšího Romana Látala. Moc andělů jsme neměli, ale zato čertů  hodně. Jedna skupina šla i do školky. Školčátek bylo méně než nás. Nám to ale moc nevadilo. Trochu nás těšilo, jak se nás alespoň jeden den malé děti bojí.

 Celého MIKULÁŠE jsme si moc užili a rádi bychom si to zopakovali.

                                                                                          Jana Raiskupová z 9. A

Jak jsme chodili za čerty

Pátého prosince jsme se sešli dole v školní družině, donesli jsme si všechny potřebné propriety na výrobu kostýmů a dali jsme se do maskování, kluci za anděly a holky za čerty.

Když jsme byli všichni nachystaní, pustili jsme se do toho.

Bohužel jsme chodili jenom na prvním stupni, ale i tak to byla sranda.

Některé děti se bály, většinou ty malé, jiní zase ne, potom nám zazpívali anebo řekli krásnou básničku a slíbili, že budou hodní a že budou poslouchat, nebudou rušit a taky nebudou zlobit o přestávkách. Nakonec všichni dostali sladkosti a byli nadšení.

Školního Mikuláše jsme si hodně užili.

 Catalina Hrincescu

Jak jsme chodili na čerty

Dne 5.12. jsme jako každí deváťáci chodili na čerty. Všichni jsme se sešli dole v družině a začali jsme se připravovat. Andělé se nalíčili, oblékli do šatů a nasadila svá velká bílá křídla. Čerti si oblékli velké huňaté kožichy a načernili si obličej uhlím, Mikuláši se oblékli do plášťů, vzali knihu  ,,hříšníků“ a mohlo se vyrazit!

 Jako první jsme vyrazili na prvňáky a chození jsme zakončili páťáky. Všude nám řekli krásné básničky, hodné děti dostaly sladkou odměnu, zlobivé byly potrestány.

Chození se nám velmi vydařilo, i my jsme od učitelek dostali sladkou odměnu.

Erika Niklová

Jak jsme chodili za čerty

Jako každý rok chodí žáci devátých tříd za čerty, a tento rok jsme chodili my žáci 9.A a 9.B. Dne 5. prosince jsme chodili za čerty. Hned po příchodu do školy jsme šli do družiny v přízemí, kde jsme se převlékali do našich kostýmů, převlékali jsme se skoro hodinu a potom jsme šli chodit. Čerti si nemohli vzít masky tak se museli načernat uhlím. Někteří kluci se převlékli za anděly a některé holky za čerty, ale i tak bylo více čertů než andělů, protože moc lidí nemělo  převleky za anděly. Nemohli jsme chodit po druhém stupni, tak jsme chodili alespoň po prvním stupni – obchůzka trvala skoro dvě hodiny. 9.A skončila o trochu dřív než my, my jsme museli jít ještě do jedné a poslední třídy. Potom jsme dostali tyčinku za to, že jsme se na této akci podíleli. Celou tuhle akci jsem si užil a budu na ni dlouho vzpomínat.

Marek Smištík

Jak jsme chodili za čerty

Dne 7.12 ve škole jsme chodili za čerty. Museli jsme dojít na ráno, my jsme došli pozdě, všichni už se převlíkali, tak jsme si museli pak pohnout, já, Marek, Adam jsme šli za anděly. Zhruba půl hodiny jsme se převlíkali a chystali. Potom, když jsme byli nachystaní, tak jsme šli, museli jsme obejít celý první stupeň. Začali jsme u prvňáků, chodili jsme společně s 9.A a s paní učitelkou Syrovou, my jsme chodili do tříd 1.B-5.B a 9.A chodila zas do 1.A-5.A.Když jsme došli k prvňákům, tak se báli už jenom andělů, první šli do třídy andělé a zhruba po nějakých  dvou minutách přišli i čerti. Museli nám pak zazpívat koledu a pak dostali za to nějakou odměnu a ten, kdo nějak zlobil, toho jsme mohli odnést na chodbu, jestli to paní učitelka dovolila. Po nějakých dvou třídách jsme měli malou pauzu, tak jsme šli zase zpátky do třídy, kdy jsme se převlíkali, mohli jsme posvačit a napít se, protože v těch oblecích bylo celkem vedro. Po nějakých  pěti minutách jsme šli na další třídy, šli jsme na 3.B, tam se tedy už moc nebáli, ale někteří by se našli, kteří se báli a bylo tam už daleko víc zlobivců, tak jsme si je odnesli na chodbu, a tak to pokračovalo pořád dokola, pak jsme se vrátili zpátky do tříd a měli jsme celkem delší přestávku,, mohli jsme si odpočinout. Uběhlo to celkem rychle, zhruba na 3 hodiny jsme se šli zpátky učit, bylo to celkem dobré a určitě jsme si to někteří užili.

Petr Beschorner

Jak jsme chodili za čerty

Dne 5. 12. 2017 jsme se sešli v družině vedle jazykové učebny, kde jsme se převlékli do kostýmů a až jsme byli všichni převlečení a psychicky připravení, tak jsme vyrazili. Měli jsme nejvzrostlejšího Mikuláše jakého kdy spatřil svět, Romana Látala. Ale zato druhá třida měla jen takového malého zakrslíka  Honzu Gistra. Jako první jsme šli do 1. B a tam se děti hodně bály. Proto jsme řekli jenom pár hříšníků a šli jsme pryč. Ve 2. B bylo překvapivě ještě víc strašpytlů. Pár z nich skoro brečelo, ale uměli krásnou básničku a tak jsme je nemuseli brát do pytlů. Ve 3. B už jsou tak na pokraji, že neví, jestli se smát nebo brečet, a tak jsme jich trochu museli pobrat do pytlů, aby si uvědomili, že smát se určitě nemají. Ve 4. B jsou ale pytle už jistota, protože ti někteří hříšníci jsou vážně nesnesitelní a navíc hluční. Ve 4. B dokonce zlobí i holky!  V 5. B prý byla zlobivá i paní učitelka, ale děti ji zachránily, takže má štěstí. Ale tam už pytle na děti nepomáhají, tak jsme odtud radši rychle odešli. Na druhý stupeň se naštěstí nešlo, protože to spíš oni by nás naházeli do pytlů než my je. Nakonec jsme se převlékli a šli se učit.

Roman Látal

Jak jsme chodili za čerty

Dne 5. prosince jsme my deváťáci chodili za anděly, Mikuláše a hlavně za čerty. Hned po příchodu do školy jsme se odebrali do družiny a tam jsme se asi první hodinu převlékali. A druhou hodinu jsme vyšli. Šli jsme jen na první stupeň, a to jsou třídy 1.B, 2.B, 3.B, 4.B a 5.B. Po druhém stupni jsme nechodili, protože na druhém stupni jsou děti už velké a na Mikuláše a čerty nevěří, tak to nemělo cenu. Roman byl Mikuláš, já, Marek, Petr a Catalina jsme byli andělé a zbytek třídy byli čerti. Vždycky o přestávkách jsme se museli jít schovat, aby nás děti neviděly. Hned po zazvonění jsme vyšli. Všechny třídy proběhly úspěšně a s každou třídou jsme se po vystrašení a nadělení nadílky vyfotili. Protože i Mikuláš, čerti a andělé si zaslouží nějakou tu dobrou svačinku, tak jsme každý od učitelek dostali tyčinku. Celá akce se podařila a já si myslím, že jsme si to všichni užili.

Adam Okénka

Jak jsme chodili za čerty

Dne 5. 12. jsme se sešli v družině a přestrojovali do kostýmů a morálně se připravovali. Obě třídy měly svého Mikuláše – v 9.A to byl vysoký Honza Gistr a v 9.B mrňavý Roman Látal. Vyrazili jsme se zvoněním a naší 1. zastávkou byla 1.B. Tam to byla rychlovka, děti se bály, a tak Mikuláš pokáral zlobivé, andělé rozdali dárky a šli jsme dál. Ve 2.B už jsme je pořádně postrašili, hlavně Pavlína s kravským zvonem a sekerkou. Takhle jsme postupně prošli všechny třídy, i s občasnými přestávkami, až jsme se dostali do 5.B. Tam byli někteří poděsové... Ty Mikuláš slušně požádal, aby si vlezli do pytlů, a po jejich méně slušném odmítnutí jsme je do těch pytlů prostě strčili. A protože 2. stupeň „odmítl“ mít tu čest, abychom je vzali do pytle, tím naše řádění skončilo.

Adam Ondrůšek

Jak jsme chodili za čerty

Dne 5.5. 2017 jsme se všichni sešli dole v družině u jazykové učebny, kde jsme se všichni převlékli buď za anděly nebo čerty. Náš Mikuláš byl malý. Po tom, co už jsme byli převlečeni, jsme se vydali do 1.B. Prvně do třidy zašli spolužáci, kteří byli převlečeni za anděly a jelikož se děti bály, tak čerti šli až jako poslední. V 2.B. se děti bály míň než v první třídě, ale i přesto čerti vešli do třídy jako poslední. Druháci byli šikovní a řekli nám básničku.  V 3.B. už bylo strašpytlů výrazně míň než v druhé a první třídě, třeťáci nám řekli stejně jako druháci básničku. Ve 4.B se už nikdo nebál, čtvrťáci nám společně se svou učitelkou Březíkovou zazpívali písničku. Do páté třidy jsme nevešli, nýbrž doslova vletěli, Mikuláš přečetl jména těch, kteří zlobili a my je odvedli ze třídy na chodbu, kde jsme je počmárali. Poté, co jsme navštívili všechny třídy, jsme se odebrali do družiny, kde jsme ze sebe sundali kostýmy a smyli černou barvu z obličeje. Nakonec jsme se odebrali do svých tříd.

Erika Ondrůšková

Jak jsme chodili za čerty

Začalo to už 4. prosince, kdy jsme se rozhodli, kdo bude čert, anděl a Mikuláš. Já jsem si vybral, že budu čert. Následující den, 5. prosince, jsme se sešli na začátku vyučování v družině, tam jsme se připravovali. Asi po půl hodině jsme už byli připravení a jen jsme dodělávali detaily. Poté jsme už začali chodit. Protože některé třídy měly tělocvik nebo pracovní činnosti, nebyly ve třídě, takže jsme museli počkat na 3. hodinu. Chodili jsme jen na první stupeň, takže jsme to měli za chvíli hotové. Až jsme dochodili, sundali jsme si kostýmy a sbalili si věci. Čtvrtou hodinu už jsme se normálně učili. Když jsem byl menší, tak mě zajímalo, jak to ti deváťáci dělají, teď už to vím.

Martin Tomek

Mikuláš 2017

Jako každoročně, tak i letos žáci 9. tříd dělali Mikulášskou nadílku. Ráno dne 5.12  2017 jsme se sešli v družině, kde se andělé oblékli do bílých šatů a dali si křídla, čerti si oblékli černé oblečení a  načernali si  obličej černou barvou nebo uhlím. Všichni jsme se strašně těšili. A pak to začalo. 1B, potom 2.B  a tak to pokračovalo dál. Všichni jsme si to strašně užívali. V každé třídě byl vždycky někdo, kdo zlobil. Děti vždycky řekli našemu Mikuláši (což byl Roman Látal )  básničku nebo písničku a slíbili, že budou hodné. Začala 3. hodina a před námi byla poslední třída. Na druhý stupeň jsme nemohli, což nás velmi mrzelo, prý protože jsou nevychovaní a sprostí. Tento rok si čerti nikoho do pytle nevzali a vrátili se zpátky do pekla. Paní učitelkám se to moc líbilo a byli jsme odměněni sladkou odměnou.

Dorota Manová