Nejoblíbenější kniha mého dětství

My, žáci 4.B třídy, jsme v rámci našeho Čtenářského klubu, provedli svůj první průzkum v životěJ. U nás ve třídě máme moc rádi knihy. Zajímalo nás, jak se změnil vkus čtenářů od dob, kdy byli dětmi nejen naši rodiče, ale i prarodiče. A tak jsme nejdříve „vyzpovídali“ maminky, tatínky, babičky a dědečky, pak jsme se „otrkali“ u dospěláků u nás ve škole a mohli jsme vyrazit do bzeneckých ulic. Zpočátku jsme se trošičku styděli, ale když jsme zjistili, že sami dotazovaní se rádi zasní a zavzpomínají na dobu svého dětství moc rádi, rozběhli jsme se po bzeneckém náměstí a nikdo starší než my nám neunikl! Nejen že jsme sbírali a zapisovali data, ale také jsme došli k poznání, že ani v dnešní době není úplnou samozřejmostí gramotnost. Co to je, nám paní učitelka vysvětlila, když se nám jeden moc milý pán přiznal, že neumí číst ani psát. Dále jsme během našeho „bádání“ museli s politováním uznat, že dnešní mládež nesdílí naši touhu po příbězích odehrávajících se na stránkách knihL. Ale vše nám vynahradili dříve narození oslovení, když nám poskytli své vzpomínky. Všechny informace jsme ve škole zpracovali. Moc jsme se při tom pobavili a musíme přiznat, že naše domněnky se potvrdily na „celé čáře“. Na nejvyšší příčce se umístila Honzíkova cesta (E. Petiška). Druhé místo patří Robinsonu Crusoe (D. Defoe), třetí Babičce (B. Němcová) a v těsném závěsu jsou Kája Mařík (F. Háj) a Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová). O některých z těchto knih už jsme si ve škole povídali nebo četli ukázky. Babičku i Robinsona už máme dokonce přečtenou, i když v jednodušší verzi určené pro náš věk. Ale už teď se těšíme, až si sami přečteme nebo snad budeme číst našim dětem i zbývající tituly. Snad nám toto předsevzetí vydrží.

PS: Děkujeme všem, kteří se nás nezalekli a věnovali nám chviličku svého času.

Nejoblíbenější kniha mého dětství

Fotogalerie

AŤ VÁS TRÁPÍ COKOLI, PŘÍPADNĚ POTŘEBUJETE INFORMACE, KTERÉ JSTE NENAŠLI, NAPIŠTE NÁM