Pátek odpoledne je obyčejně dobou, kdy už děti ve škole většinou nenajdete. Spěchají domů, aby si odpočinuly od školních povinností a užily si víkend podle svých představ.

Ale v pátek, 12.5.2016, tomu tak nebylo. Ztichlé třídy znovu ožily štěbetáním a smíchem dětí. Proběhlo zde totiž Odpoledne s Andersenem, které mělo navázat na světově známou akci Noc s Andersenem. Pro žáky 5. tříd nachystaly paní učitelky ve spolupráci se SRPŠ a Městskou knihovnou v Kyjově odpoledne plné pohádek,  her a kvízů. Četli jsme pohádky, odhalovali jsme jejich smysl a poselství, plnili jsme úkoly, které směřovaly k bližšímu seznámení  s osobností  zakladatele autorských pohádek, luštili křížovky a také skládali básně ze zadaných slov. Veršování se nelíbilo jen dětem, ale i zástupci SRPŠ se zapojili.

Nářky, že děti nečtou, tady nebyly na místě. Naopak. Soutěžení s knihou mělo u dětí obrovský úspěch, proto bylo dohodnuto, že příští rok na započatou akci navážeme.

 Na závěr jsme se občerstvili výbornými koláči a akci jsme ukončili odměněním nejúspěšnějších žáků. Jak jinak než krásnou knihou.

A jaké verše vznikly v naší literární dílně?  Posuďte sami. Byly napsány během několika minut.

Když knížky v knihovně na polici leží,

děti k nim s jásotem běží.

Hlavně je baví pohádky,

někdy je čtou i pozpátky.                           (Čadová )

Děti čtou knížky z knihovny,

v klidu si při četbě hoví.

Žádné horory netvorné,

i když  některým jsou pohádky podobné.       žákyně 5. třídy 

V malinkaté knihovně

četly si děti radostně.

Radovaly se z knížek

a z milých pohádek.                                    Uhlířová Klárka

Ťukám, ťukám na vrátka,

že k nám přijde pohádka.

V pěkné knížce bude psaná,

do knihovny bude daná.

Děti budou rády,

najdou v ní nové kamarády.                                       paní Křivánková V.

Žáci 6.tříd se sice Odpoledne s Andersenem nezúčastnili, ale v hodině literatury se rádi na chviličku stali básníky  a vytvořili následující verše:

Děti, děti, dětičky,

od té hodné babičky

podejte mi knížku

o zeleném kožíšku.

Knížky, knížky v knihovně

čteme si je radostně.

Babička čte vždycky ráda

i pro mého kamaráda.

Jaro, léto, podzim, zima

s pohádkou je vždycky prima.

To se vždycky zasmějeme

a v zimě se zahřejeme.

Čtení, to je vždycky supr,

říkal mi to strýček Ruprt.                                                                 Vítek Horák

Knihovna

Knihovna je jedno z mála míst,

kde člověk může v klidu číst.

Je známá velmi dobrá knížka,

 kterou čteme dětem odmalička -

 O Červené karkulce, důvěřivé holčičce.

Tu je cesta, tu je smrk,

na Karkulku číhá vlk.

„Jak ti sluší šatičky, čepeček i střevíčky.

Jak jsi milá, roztomilá.“

Karkulka ho pohladila.

„Ty můj milý vlčku,

já vím, žes můj kamarád.“

Vlk olízl jí ručku.

„To jsem šťastná!“

„ To jsem rád,

že mě někdo pomazlí,

dnes nebudu vůbec zlý.“

Honem skočil do křoví,

 radši zůstal hladový.

V pohádce je známo všem,

že dobro zvítězí nad zlem.                         

Když jdou děti do knihovny,

půjčiti si knížku,

vyberou si pohádku

O červeném děvčátku,

které žilo v Písku.

Že měla červenou čepičku,

Karkulka jí jméno dali,

za babičkou do lesa

 často s maminkou chodívaly.

Jednoho dne, bylo třináctého pátek,

měla jejich babička opět svátek.

Karkulka do lesa se vydala s košíčkem,

s bábovkou, vínem a ne jedním vajíčkem.

Marně jí maminka nakázala,

aby se lesem nedávala.

Karkulka nešla pěšinou,

která vede v lukách,

a právě touto příčinou

potkala v lese vlka.

Vlk měl hlad veliký

a netvářil se skromně.

Dám si ji s knedlíky –

to je svačinka pro mě.

„Karkulko milá,

krásná a hezká,

kampak ses vydala

bez matky dneska?“

„Jdu jenom za babičkou

kousíček lesem.“

To vlka potěšilo

a řekl vesel.

„Natrhej kytičku,

já zatím s babičkou

zkrátím si chvíli

na chvilku kratičkou.“

A tuto pohádku

snad už dál znáte.

A jestli ne,

v knihovně knížku máte.                          Horňáčková Jana

Knihovnice:

Byla jedna knihovna                                                                                                                                                             a v ní byla knížka

nadepsaná Komora -

hrdinkou je liška.

Tuto naši pohádku objevily děti.

Čtou si ji a radují se,

jako by tu květiny  kvetly.

Kvetly by tu rostliny,

květy žlutolisté,

a proto je zalévá

naše knihovnice.

Knihovnice s konvičkou

drží konev maličkou.

V té konvi je hnojivo

budeš růst má olivo.

Našeptává knihovnice olivě –

budeš krásná po mém hnojivě.

Budeš růst hezky do nebes

a za tvé plody shrábnu mnoho peněz.

Chamtivá knihovnice neví, že je oliva kouzelná.

Netuší, že jí něco poví -

to,  že je velmi chamtivá.

Knihovnice uleklá

na židli si sedla,

na té židli omdlela,

když byla celá zbledlá.

Vzkřísily ji děti vodou,

v které bylo hnojivo.

Proč jsi mi to udělala,

moje milá olivo?

Příště si už knihovnice

svou chamtivost odpustí.

Než se do  mých čerstvých plodů

s velkou chutí pustíš.

Od té doby knihovnice

o olivu se stará,

sem tam oliv uždibne si

její dcerka malá.                                                             Malačková Zdenka