Už od loňského roku jsme se nemohli dočkat, až budeme v devítce. O přestávkách jsme probírali, hlavně s děvčaty, naši polonézu. Největší hrůzu nám naháněla představa, že kluci splní své silácké výhružky a my nebudeme mít s kým tanči. Další problém bylo to, že naši kluci, až na některé vyjímky, byli pořád prcci a my je předrůstaly.     

     Přešly prázdniny a my se dočkali. Kluci se pochlapili, vyrostli z nich za dva měsíce švarní šohaji a mnozí chtěli i tančit. Tož jsme se do toho dali. Vytvořili jsme přiměřené páry a nacvičovali jak o dušu, protože, i když se to nezdá, je docela těžké naučit 32 neposlušných puberťáků se hýbat do rytmu hudby. Zvláště když mnozí zjistili, že řešení světových problémů je nutné prodiskutovat právě během nácviků.

     Hudba byla hezká, takže nás to bavilo. I přestože jsme propotili nejedno oblečení, byli jsme neustále unavení a o bolavých nohách ani nemluvě. Jen těch puchýřů a vyvrtnutých kotníků z našich prvních střevíčků na podpatku bylo nepočítaně. Čas běžel, přišla zima a my jsme měli pocit, že pořád nic neumíme a ples je za dveřmi. Měli jsme štěstí, že paní učitelky tu tíhu zodpovědnosti nesly s námi a dokázaly nás povzbudit. Když už jsme mysleli, že to nezvládneme a že jsme se na to měli vykašlat, vzala nás paní učitelka Syrová na zkoušku šatů. Toto zpestření nám dodalo nových sil a vzpruhu do velkého finále.

     Přišel den 19. leden a my byli plni očekávání. Dali jsme si sraz o něco dříve. Holky se hádaly, která má nejkrásnější účes a kluci je s pobavením sledovali. Když se pomalu blížila osmá hodina, začali jsme být nervózní. A pak to začalo. Dýdžej Siemens nás uvedl. Rodiče a přátelé školy seděli - ani nedutali. Sálem se rozezněla hudba. My se vznášeli na tanečním parketu, a potom se z dáli nesl potlesk jako odměna za naše úsilí. Když jsme procházeli kolem rodičů, leskly se jim oči a mám takové podezření, že to nebylo jen vinou reflektorů.

     Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se na zorganizování našeho plesu podíleli. Všem organizátorkám ze SRPŠ v čele s jeho předsedkyní paní Janou Kaudlovou, zvláště pak p. uč. Mgr. J. Syrové, Mgr. M. Odrýskové a Mgr. K. Těthalové, které s námi nezratily nervy a dotáhly to s námi do úspěšného konce.