Polonéza 2017  

       Stejně jako každý rok, tak i letos byl na Kulturním domě ve Bzenci pořádán ples SRPŠ. Tento ples byl tradičně zahajován polonézou žáků 9. ročníků základní školy. Vše začalo s malými potížemi, totiž na generální zkoušce se zjistilo, že je málo prostoru na tanečním parketu. Naštěstí se tyto problémy dokázaly jednoduše vyřešit.                        

V den plesu měli žáci devítek sraz na KD v 17:00 hodin. Šlo tedy hlavně o dívky, které se potřebovaly obléci do svých nádherných šatů. Samotný ples začal ve 20:00 hodin. Poté, co všichni hosté přišli, nastala ona legendární a nezapomenutelná chvíle. Tančící žáci se seřadili po bocích sálu, nastoupili a vše začalo. Pro představení párů byla zvolena píseň Faded, pro úvodní tanec majestátní italská píseň Time to say goodbye. Následovaly vtipné tance z různých koutů světa a na závěrečný tanec byla vybrána píseň Jar of hearts. Následoval dojemný tanec s rodiči a prarodiči. Samo sebou poté následovala afterparty, ale o tom dnes psát nebudu.

Osobně si myslím, že letošní polonéza byla jako žádná jiná, možná mám takový dojem, protože  jsem se jí také zúčastnil.

     Tímto textem chci také poděkovat všem mým spolužákům. Bylo to doslova neopakovatelné, nezapomenutelné a legendární. Děkuji.

                                                                  Vojtěch Hartman, 9.B

Polonéza  

       Po 3 měsících plných náročných tréninků nastal den D. Den, na který jsme se všichni těšili. Den, kdy jsme se oblékli do košilí, černých kalhot a vyrazili na náš první ples. Každým rokem, kdy se naši rodiče a starší sourozenci připravovali na ples, jsme je se  zatajeným dechem pozorovali a čekali na den, kdy  i my se takto budeme připravovat. Ten den nastal 21.1.2017. V 5 hodin jsme měli sraz na Kulturním domě ve Bzenci, všichni vyoblíkaní do těch nejkrásnějších outfitů a plní nervozity jsme se zúčastnili naší poslední zkoušky, kde jsme doladili pár posledních detailů. S blížící se 8. hodinou nervozita stoupala a kulturní dům se plnil lidmi. Odbila 8. hodina a my nervózně přešlapovali na již domluvených místech. Jakmile se rozezněly první tóny naší písničky, první páry pomalu ze schodů postupovaly na parket. Nakonec se nám polonéza povedla  až na pár chybiček. Paní učitelky nás chválily, samozřejmě i rodiče. A odměnou za dobře provedený výkon nám byly slzy rodičů.                 

     Jsem rád, že jsem se naučil novým věcem, společenskému chování a mohl se zúčastnit svého prvního plesu.

                                                                                                                             Adam ŠKODÍK, 9.B

Školní ples 2017

       Dne 21.1. 2017 jsme se konečně i my, žáci devátých tříd, zúčastnili školního plesu, který pořádalo SRPŠ. Již tradičně jsme ples zahájili předtančením polonézy, kterou jsme nacvičovali čtyři měsíce. Polonézu s námi nacvičovaly paní učitelky Janoušková a Kosířová, kterým moc děkujeme. Velký dík patří i paní učitelce Julínkové, která  zařizovala košile.            

      Ples začínal v osm hodin, ale my holky už jsme musely přijít v 5, protože jsme se oblékaly do našich šatů, které jsme si vybraly. Kluci přišli již upravení v bílých košilích s tmavě modrými motýlky. Přibližovala se osmá hodina, sál se začínal plnit lidmi a my už jsme netrpělivě čekali, kdy nás zavolají. Pak to přišlo. Seřadili jsme se a po krátkém úvodním slovu jsme si nastoupili. Začala hrát hudba a my jsme začali s naší polonézou. Všichni jsme se postupně představili a po vážném tanci přišla i ta zábavnější část. Polonézu jsme zakončili tancem s jedním z našich rodičů. Někteří rodiče se nemohli ubránit slzám.                               Polonézu i zbytek plesu jsme si hodně užili a budeme na to vzpomínat ještě dlouhou dobu.        

   Na závěr následovalo  poděkování všem, kteří se jakýmkoli způsobem na přípravě a organizaci plesu podíleli a umožnili nám prožít tyto nezapomenutelné chvíle.

Natálie Vaculíková   IX.B

Zpráva z plesu

Psal se říjen roku 2016. Natěšené deváťačky s radostí nakupovaly boty na podpatku a vybíraly šaty. Je to tady. Jsme v deváté třídě a máme před sebou nacvičování na snad tu nejkrásnější akci základní školy. Asi tohle jsme si v tu dobu říkali.

  Přišla první zkouška. Na ni možná ani nechci vzpomínat. Nebyli jsme s ničím spokojení. Hudba se nám nelíbila, choreografie úvodní skladby také ne, a nebyli jsme spokojeni ani sami se sebou. Zjistili jsme, že tanec není zrovna náš nejbližší příbuzný. Vypadalo to beznadějně. Postupně se náš nácvik ale zlepšoval. Už jsme se ovládali a konečně jsme začali vnímat i hudbu. V ten moment bylo všechno krásné.

  Pak přišly vánoční prázdniny a dá se říct, že jsme jeli nanovo. Začal působit stres. Ples klepal na dveře a my jsme náš tanec stále neuměli celý. Přesto byly paní učitelky vstřícné a trpělivé.

  Poslední týdny utekly jako voda a my jsme stáli nastoupení před plným sálem bzeneckého kulturního domu. Desítky foťáků a kamer mířily jen a jen na nás. Sešli jsme ze schodů a začala hrát hudba. Byl to překrásný pocit. Všichni se snažili a myslím, že jsme podali skvělý výkon. Rodiče byli na nás pyšní. Teď nás tam viděli. Své, teď už velké děti, krásně ustrojené a usměvavé. Se slzami v očích nám zatleskali a my jsme s radostí poděkovali všem paním učitelkám, které s námi polonézu secvičili a také našim bývalým třídním učitelkám za krásně strávený první stupeň.

  Bylo to za námi. Čtyřměsíční přípravy se vyplatily. Poté jsme se rychle vyfotili se svými dojatými rodinami a doslova jsme vběhli na parket. Teď byl náš. Tančili jsme až do samého konce plesu a myslím, že je na co vzpomínat.

  Byl to neuvěřitelný zážitek, za který bychom rádi poděkovali SRPŠ a také samozřejmě všem paním učitelkám, které se na přípravě tohoto krásného plesu jakkoliv podílely.

                                                                                                                                       (Mýma očima – Aneta Jemelíková, 9.A)